Česká sklářská společnost vydala v uplynulých letech tyto publikace,
které je možno objednat zde: Česká sklářská společnost, z. s., Arbesova 66a, 466 04 Jablonec nad Nisou, e-mail: secretary@czech-glass-society.cz
- Tavení skla – cena 500,- Kč
- Historie sklářské výroby v českých zemích. díl I. – cena 420,- Kč
- Historie sklářské výroby v českých zemích. díl II./1 – cena 230,- Kč
- Historie sklářské výroby v českých zemích. díl II./2 – cena 300,- Kč
- Učil jsem se sklářem – cena 50,- Kč
- Sklářské názvosloví aneb Co je co ve sklářství – vyprodáno; publikaci lze ovšem ještě získat v některých sklářských muzeích nebo v knihkupectvích
Smrček, Antonín (ed.), Tavení skla, Česká sklářská společnost 2008, 696 stran, ISBN 978-80-904044-0-3.
Knihu Tavení skla sepsal kolektiv 16 autorů pod vedením Ing. Antonína Smrčka a vydala ji Česká sklářská společnost v roce 2008. Obsahuje 696 stránek, 414 obrázků, 104 tabulek a 1045 literárních odkazů. Tavení je základním a nejdražším procesem při výrobě skla, proto Česká sklářská společnost věnovala velké úsilí vydání této monografie. Cílem bylo vydat knihu popisující tavení skla podle posledních vědeckých poznatků, i podle nejlepší používané praxe a prověřených zkušeností. Kniha je psána na inženýrské úrovni pro praxi. Aby tyto cíle byly splněny, museli své síly spojit přední čeští odborníci, jimž pomohli 4 lektoři (I. Berka, J. Hlaváč, V. Jančík a M. Liška). Ve většině případů uložili autoři do svých kapitol výsledky celoživotní vědecké nebo provozní práce, takže výsledkem je kniha, v níž je problém tavení skla kvalifikovaně osvětlen ze všech stran. Kapitola o chemismu tavení, kterou redigoval J. Matoušek, je jedním z prvních pokusů utřídit stále rostoucí poznatky v tomto oboru. S dalšími autory (J. Kloužek, L. Němec a F. Novotný) popisuje první etapy tavicího procesu, teorii a praxi čeření skel, oxidačně-redukční děje při tavení i vypařování ze skla a jeho homogenizaci. V navazující kapitole o žáromateriálech, kterou napsala G. Nováková, jsou především teoretické a praktické poznatky o korozi žáromateriálů a dokonalé tabulky druhů a vlastností používaných žáromateriálů, doplněné provozními zkušenostmi. Čtvrtá kapitola (vedoucí A. Smrček, spoluautoři J. Gabriel a J. Smrček) je věnována inženýrským problémům, tj. především teplotechnice sklářských pecí. Jsou zde uvedeny zákonitosti spalování a přestupu tepla ve sklářské peci, včetně tepelných bilancí, jsou shrnuty poznatky o teplotním poli a proudění ve vanových pecích. Dále jsou v kapitole definovány pecní charakteristiky, odvozena výkonová křivka, uvedeny hodnoty výrobního tepla skloviny, objasněn vliv střepů i problém stárnutí pecí. Zároveň je zde pojednáno o řízení provozu vanových pecí, jejich racionalizaci a ekonomii. Pátá a šestá kapitola (J. Veverka) se zabývá konstrukcí a provozem palivových pecí a pomocnými pecními zařízeními. Jsou zde popsány jednotlivé typy pecí a jejich částí, včetně intenzifikačních prostředků a chladicích a topných systémů, popisují se zakladače, hladinoměry, instrumentace pecí, spalinové kotle, předehřev vsázky, temperování, vypouštění a vyhodnocení stavu vany po výhasu, včetně návodů na opravy i rad, jak zvládat havarijní situace. Sedmá kapitola (vedoucí J. Smrček, spolupracovníci A. Lisý, J. Zajíc, I. Kořínek, S. Kasa, F. Novotný, J. Matěj), je věnována české specialitě - elektrickému tavení. Začíná teorií tavení v peci se zakrytou hladinou, popisuje konstrukci elektrických pecí, elektrické pole ve sklovině, korozi a ochranu elektrod i elektrický příhřev. Další českou specialitou jsou pánvové pece. Do kapitoly vložil své životní zkušenosti K. Pešek za spolupráce V. Švitorky. Podrobně popsal používané typy od dolnoplamenných, přes tangenciální, až po elektrické a ateliérové pece a to včetně výroby pánví a technologie tavení. Speciálním pecím je věnována kapitola napsaná V. Dvořákem, kde se popisují kelímkové středofrekvenční a vysokofrekvenční pece, tavení křemenného skla, keramického vlákna i kontinuální linka na výrobu výlisků optické kvality. Předposlední kapitola se zabývá ekologií tavení (P. Beránek); popisují se zde metody měření a hodnocení emisí, technické možnosti snižování emisí. Čtenář se seznámí s platnou a mnohokrát diskutovanou emisní legislativou. Pokus o odhad budoucího vývoje učinil v poslední kapitole A. Smrček a dospěl k závěru, že sklářský průmysl si musí vyjasnit svoji palivovou základnu tak, aby používaná energie byla levná, jistá a čistá a musí vymyslet tavicí pec bez zpětného toku při velmi vysokém měrném výkonu. Pak má naději obstát ve světě stále rostoucích cen paliv a obtíží s jejich získáváním, i v konkurenci s ostatními materiály. Kniha Tavení skla je malým příspěvkem autorů k budoucímu dosažení tohoto cíle.
HISTORIE SKLÁŘSKÉ VÝROBY V ČESKÝCH ZEMÍCH
Drahotová, Olga (ed.), Historie sklářské výroby v českých zemích. Díl 1. Od počátků do konce 19. století, Česká sklářská společnost a Academia, Praha 2005, 759 stran, ISBN 80-200-1287-7.
Kirsch, Roland (ed.), Historie sklářské výroby v českých zemích. 2. díl/1. Od konce 19. století do devadesátých let 20. století, Česká sklářská společnost a Academia, Praha 2003, 483 stran, ISBN 80-200-1069-6.
Kirsch, Roland (ed.), Historie sklářské výroby v českých zemích. 2. díl/2. Od konce 19. století do devadesátých let 20. století, Česká sklářská společnost a Academia, Praha 2003, 569 stran, ISBN 80-200-1104-8.
Historie sklářské výroby v českých zemích. Na vzniku rozsáhlé třísvazkové publikace (celkem 1 811 stran) se podílelo několik desítek odborníků z řad archeologů, historiků, historiků umění a technologů výroby skla. Vedle uměleckého skla (jímž se většina dosud vydaných knih především zabývá) autoři podrobně zpracovali celou širokou škálu sklářské výroby - tedy výrobu užitkového, průmyslového a technického skla, bižuterii, výrobu lustrů a osvětlovacích těles. Kniha se věnuje také vývoji odborného školství a vydávání sklářské literatury. V jednotlivých historických obdobích je sledován rovněž kontext s politickým a demografickým vývojem, s rozvojem technického výzkumu, průmyslu a obchodu atd. První díl se zabývá vývojem sklářství od pravěku do poloviny 19. století, dvojsvazkový druhý díl pojednává o období od poloviny 19. století do přelomu tisíciletí.
Tománek, Břetislav, Učil jsem se sklářem, Česká sklářská společnost 2004, 101 stran, ISBN 80-239-6923-4.
Vzpomínky autora knihy Břetislava Tománka, rodáka z Nového Boru, na jeho učňovská léta v období 30. let 20. století.
Hais, Rudolf (ed.), Sklářské názvosloví aneb Co je co ve sklářství, Česká sklářská společnost 2010, 126 stran, ISBN 978-80-904044-2-7.
(JIŽ VYPRODÁNO)
Sklářské názvosloví aneb Co je co ve sklářství je podrobná encyklopedická příručka vysvětlující odborné sklářské výrazy. Zpracoval ji kolektiv autorů pod vedením zkušeného sklářského technologa Rudolfa Haise. U každého výrazu je uveden jeho výklad, případně etymologie, u většiny i německý, anglický a francouzský ekvivalent a používaný slangový výraz. Kniha je rozdělena podle výrobních oborů. Text je doplněn kapitolou o historii českého sklářského názvosloví.