Odešel Vlastimil Dvořák

V pondělí dne 29. ledna 2018 zemřel ve věku 93 let pan Vlastimil Dvořák, sklář tělem i duší, ale zejména dobrý člověk, s kterým byla radost se setkat, neboť jeho elán činorodost a životní optimismus jej provázely celý život a byly v pravém slova smyslu zdravě nakažlivé. Uměl ukazovat cestu, zmenšovat překážky a kamarádům, kolegům a žákům dával optimismus a rozdával dobrou náladu a úsměv v každé situaci. Jako skvělý a laskavý člověk nám bude chybět. Vlastimil Dvořák se narodil 13. 12. 1924 na Práchni u Nového Boru a po celý život zůstal tomuto kraji věrný. Byl jedním z mála Čechů, který navštěvoval v letech 1938 - 1941 Sklářskou průmyslovou školu v Kamenickém Šenově. Profesně se však, na rozdíl od svých tehdejších kolegů uplatnil nikoliv ve sklářském umění, ale sklářské technice. První zkušenosti získal již v 17 letech jako hutní asistent sklárny v Otvovicích. V poválečných letech byl krátce národním správcem v Kamenickém Šenově a technickým vedoucím Skláren Bohemia v Dobroníně. Po vojenské službě se vrátil do Nového Boru, kde od roku 1951 do roku 1977 působil v Severočeských sklárnách. Zde zastával postupně funkce vedoucího závodu, výrobně technického náměstka a podnikového ředitele. Jako odborně zdatný pracovník a dobrý organizátor, dokázal vytvořit a stmelit dělný kolektiv. Jeho dominantním zájmem však byla technika, lze bez nadsázky říci, že Vlastimil Dvořák stál u zrodu výroby optického skla v Československu. Dokázal prosadit zavádění špičkové techniky výroby speciálních skel, optická skla, míchaná v pánvích, vysokofrekvenční tavení, automatická výroba brýlových skel, tažení protislunečního a svářečského skla, výroba taveného křemene, to je několik výstupů z jím vytvořené výzkumně vývojové základny podniku. Při reorganizaci v roce 1978 se Vlastimil Dvořák stal ředitelem Výzkumného ústavu Sklo Union (VÚSU) v Teplicích. Zde opět úspěšně zvládl řízení rozvětveného týmu řešícího řadu různých problémů na mnoha pracovištích. Ústavu dal koncepci, což umožnilo úspěšné řešení řady špičkových úkolů jako byla optická vlákna a skelně krystalické materiály, přes materiály pro styk s horkých sklem, až po technologický výzkum výrobních závislostí a novostavbu ústavu. Ve své činnosti spojoval přístup zdatného manažera a erudovaného technika, ale v jeho duši vždy převládal technik. Odborné aktivity Vlastimila Dvořáka neskončily jeho odchodem do důchodu v roce 1986. Při privatizaci se v roce 1991 krátce vrátil jako ředitel do Severoskla a stál řadu let v centru odborných sklářských aktivit v Novém Boru. Vlastimil Dvořák byl sklářem tělem i duší. Přesto, že pracoval vždy ve špičkových technických oborech sklářské výroby, měl vždy niterný vztah ke sklářskému umění a zejména se stal duší a jedním z iniciátorů sklářského spolkového života. Členem sklářského spolku byl od konce padesátých let, byl dlouholetým předsedou severočeského krajského výboru Silikátové společnosti a jednatelem Odborné skupiny SKLO. Když vznikla česká sklářská společnost, byl zvolen jejím jednatelem (a pokladníkem) a tuto funkci jednatele zastával takřka 30 let. Je tvůrcem stanov ČSS, podařilo se mu vždy shromáždit potřebné finanční prostředky pro život organizace. K tomu navíc zorganizoval přes 200 setkání Sklářského klubu v Novém Boru. K tomu je nutné přičíst organizaci zájezdů na Glasstec a další veletrhy v cizině, organizaci výjezdních zasedání atd. Jeho odborná činnost byla po zásluze oceněna udělením "sklářské ceny ČSS 1994". Čestné členství ČSS, udělené oslavenci v roce 2004 bylo jen malou odměnou za vše, co pro organizaci vykonal. Vlastimil Dvořák, tento nápaditý a činorodý člověk pracoval neuvěřitelných 75 let ve prospěch českého sklářství. Na sklonku svého života, ve středu 27. září 2017 obdržel, v předvečer Dne české státnosti ve Valdštejnském paláci Stříbrnou pamětní medaili Senátu České republiky. Byl tak oceněn za celoživotní dílo jako autor řady patentů, celoživotní sklář, který se zasloužil o rozvoj tohoto krásného řemesla nejen v Novoborském regionu. Ve Vlastimilu Dvořákovi odchází na druhý břeh nezapomenutelný člověk, trvalá bude vzpomínka na jeho entuziasmus a životní elán a přitom laskavý přístup k rodinnému, profesnímu i spolkovému životu. Našemu sklářství bude chybět – Čest jeho památce. F. N.